Tiské stěny
    Tiské stěny jsou přírodní památkou - bizarním skalním městem jižního okraje krušnohorského zlomu druhohorní pískovcové tabule. V západním výběžku Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce vytvářejí spolu s Rájeckými stěnami, Ostrovskýmí stěnami a Vysokým Sněžníkem atraktivní turistickou a horolezeckou oblast.
    Pískovcový masiv Tiských stěn, dosahující nadmořské výšky až 613 metrů, spadá k jihu téměř jednolitou svislou hradbou, na severní straně byl erozivními denudačními procesy rozrušen do četných sloupů, věží, stěn, roklí, soutěsek, převisů, jeskyň, náměstí a sklaních hřibů. Tiské stěny patří k nejstarším turistickým oblastem Labských pískovců. Dočteme se o nich například již v průvodci po děčínském panství z roku 1828 (C.F. Grűnwald-Wanderungen auf der Herrschaft Tetschen, Praha 1828), ve kterém nalezneme i jedno z nejstarších vyobrazení části zdejších skal - útvary Doktor a Starosta (Der Doctor und der Bűrgermeister bei Tyssa). K návštěvě skalního města byl v dřívějších dobách doporučován průvodce, který cestou upozorňoval na sklaní útvary podněcující návštěvníkovu fantazii. Tradice názvů skal se udržuje, ty nejznámější se zachovaly dodnes.
    Tiské stěny se dělí na dvě velké části - VELKÉ A MALÉ STĚNY, jimiž vedou prohlídkové trasy. Obě spojuje naučná stezka značená bílým čtvercem s úhlopříčným zeleným pruhem, na které je 7 informativních zastávek. Po hřebeni Velkých stěn vede také červeně značená turistická stezka, která je nejkratší spojnicí mezi vstupním areálem a východním koncem skalního města u Turistické chaty.
    Oblast Tiských stěn i sousedních Rájeckých a Ostrovských skal je tradiční oblastí pískovcového horolezectví. V Tiských stěnách se první sportovní výstupy na vrcholky skal uskutečnily již počátkem 20. století (10. 8. 1907 na Sloní sloup, 23. 8. stejného roku na věž Mumie atd.). Od té doby zde vzniklo mnoho horolezeckých cest všech stupňů obtížnosti. Jednotlivé horolezecké věže skalního města mají svá vlastní jména, jen málokdy se shodují s číslovanými skalními útvary okružní stezky. V textu průvodce je proto v případě takové neshody pro jména horolezeckých věží použito normální písmo, názvy číslovaných útvarů okružní stezky jsou vytištěny písmem zvýrazněným. V terénu má označení útvarů podobu černých čísel v bílých čtvercích. V Malých stěnách je 19, ve Velkých stěnách 56 skalních útvarů, každý okruh je číslován zvlášť. Hlavním východiskem do skal je parkoviště poblíž kostela v Tisé, odkud stoupáme po červené značce na Skalní náměstí, které skalní město dělí na Velké a Malé stěny.
    Více informací naleznete na oficiálním informačním portále sousední obce Tisá - www.tisa.cz

Zřícenina hradu Blansko
    Blansko, jeho původní jméno bylo Blankenstein a poprvé je připomínán jako majetek Václava z Vartemberka na Děčíně. Jde o pozdně gotickou stavbu s výraznými, na tehdejší dobu vysoce moderními prvky opevnění. Hrad ve tvaru protáhlého osmiúhelníku byl ze všech stran uzavřen vysokou, 2 m silnou zdí bez střílen a dnes i bez ochozů. Na severovýchodním nároží se tyčí zbytky půlválcové, dovnitř otevřené bašty. Druhá taková bašta stávala na jihovýchodě nad vstupní branou. Obě bašty umožňovaly svou konstrukcí boční palbu k ochraně hradebních zdí a střežili cestu na hrad, která se pod nimi vinula z podhradí podél strmých čedičových útesů. Mezi baštami stával hlavní obytný palác, pravděpodobně o třech místnostech. Další obytné stavení bylo postaveno u severní hradby. Na západě jsou patrné zbytky čtverhranné věžičky s vchodem k podzemní studni. Dnešní vstup do hradu není původní. Ten byl jižněji přes vyzděný příkop s padacím mostem. Hrad v držení Vartemberků je připomínán i v souvislosti s bitvou "Na běhání". Často pak měnil majitele a byl předmětem mnoha sporů. V roce 1527 jej získávají rytíři z Bünau a o sto let později tyrolští Thunové. Po 30-ti leté válce hrad jako pevnost ztrácí na významu, dále slouží jen jako skladiště a vězení, ale postupně chátrá a pustne. Na konci 19. století v období počátků turistiky a v letech II. světové války utrpěl jako stavební památka nenahraditelné škody. Z iniciativy turistického spolku byl neodborně přestavován. Stržena byla jihovýchodní bašta, prolomen dnešní vchod a uzavřen slabší příčnou zdí s bránou. Ta se později zřítila. Ze zbytků paláce byla vystavěna podklenutá vyhlídková plošina. Pod hradem u skupiny letitých lip se zachovalo výrazné stavení starého šenku, ve kterém se konával hrdelní soud před exekucí na blízkém Šibeničním vrchu. Dobře udržovaný objekt patří patrně k nejstarším hrázděným stavbám v celém Českém středohoří. Nedaleko ležící malá osada Blansko vznikla až po parcelaci panského dvora v roce 1794. V letech 1850-1950 byla osadou obce Mirkov a dnes administrativně patří k Povrlům. Farnost Mojžíř.
    Hradní kaple - byla postavena před rokem 1634, kdy byl hrad ještě osídlen císařským vojskem. Zpustla společně s hradem.